Důvod č. 4 Vašeho trápení s angličtinou

UČÍTE SE TOHO MOC NAJEDNOU A VE VÝSLEDKU UMÍTE VELMI MÁLO

Odcházel z hodin s hlavou jak balón

Když jsem se poprvé setkal s Jardou, působil na mě celkem nejistě. To se po několika hodinách změnilo a já jsem uviděl sebevědomého obchodního zástupce pracujícího pro jednu nadnárodní společnost.

Svěřil se mi, že s předchozí lektorkou toho na každé hodině „probrali tolik, že vždycky odcházel s hlavou nafouknutou jak balón“. „Paní lektorka mi toho tolik vysvětlila, hodně mluvila, kreslila různé grafy a já jsem se v tom úplně ztrácel. Měl jsem pocit, že jsem na jazyky úplně tupý.“

Přiznávám se, že jsem ze začátku taky takhle učil. Jenomže postupně zjistíte, že když student odchází z hodiny s tím, že lektor je strašně chytrý a student úplně hloupý, je něco špatně. Méně zkušení lektoři mívají v tomto slabší vcítění se do člověka, který neumí a nezná to, co oni.

Dospěl jsem k poznání, že na hodině jazyka musí převažovat opakování a procvičování toho, co už umíte nad tím, co je pro vás nové. Nová gramatika, nová slovíčka, nové věty a fráze by měly tvořit jen malou část hodiny. Větší část by měla být postavena na procvičování a opakování toho, co už jste se naučili.

Chápu, že ne každý lektor k tomuto poznání dospěje hned. Platí zde ještě jedno zajímavé pravidlo: méně je více. Naučte se toho méně, ale naučte se to dobře. V tomto jsem se taky už několikrát poučil.

😰 Jak studentovi vytvořit v hlavě chaos

Už si nevzpomínám, koho jsem to tehdy učil a vlastně ani, co přesně jsme probírali. Vím jen to, že jsem někomu při hodině vysvětlil nějakou gramatickou záležitost, kterou ten člověk bez problémů pochopil a následně jsme to procvičili na příkladech. Měli jsme oba radost, protože to šlo velmi hladce. Vše ten člověk zvládl „na jedničku“.

A protože jsme byli teprve asi v polovině hodiny, dostal jsem „geniální“ nápad, že když nám to tak pěkně jde, zvládneme probrat ještě jeden gramatický jev. Začal jsem tedy opět vysvětlovat a následně jsme se pustili do procvičování. A já jsem si hned uvědomil svou chybu. Ten člověk to začal motat dohromady. Tam, kde byly věci jasné najednou vznikl chaos.

Pozdě bylo na to vysvětlovat, že tyto dva gramatické jevy spolu vůbec nesouvisí. Ten člověk ačkoliv daný jev chápal a rozuměl mu, tak jej neměl zažitý. Scházela tam fáze hlubokého zažití a osvojení.

Takže to dopadlo tak, že z hodiny odcházel v rozpacích a já jsem si řekl, že od této chvíle:

Na hodině vysvětluji maximálně 1️⃣ gramatický jev

Píši „maximálně“, protože někdy ani není potřeba probírat něco nového, stačí jen opakovat a procvičovat.

😎 Vyučoval jsem pana ředitele

Na střední škole, na které jsem dlouhá léta učil, mě jednou požádal o soukromé hodiny pan ředitel.

Plán, který jsem si na hodiny s ním vytvořil, rovnou zamítl a řekl mi: Budete mě učit jinak. Chci se na každé hodině naučit 10 vět. Tyto věty mi nejdřív nadiktujete a já si je napíšu. Pak zkontrolujete, že jsem je napsal správně. Potom vám je přečtu a vy mi opravíte výslovnost. Poté je přeložím a vy mi opravíte chyby v překladu.

Asi chápete, že zaměstnavateli se neodporuje, takže jsem musel přijmout to, co po mně chtěl. Pan ředitel byl inovátor. Ačkoliv jsem měl o jeho nápadu pochybnosti, tak jeho minimalistický přístup se mi nakonec vlastně celkem líbil.

Pan ředitel pokračoval dál: Tyto věty se chci naučit zpaměti a vy mě z nich budete zkoušet, dokud je nebudu umět. To bylo pro mě moc zajímavé, protože na takové hodiny jsem se nemusel nijak zvlášť připravovat. Stačilo jen vybrat ty věty. Jedna byla na přítomný čas, jedna na minulý čas, jedna otázka s předložkou na konci atd.

Pan ředitel se na každé hodině dobře naučil 10 vět a brzy jich uměl desítky, a nakonec více než stovku. Úplně mu to stačilo a byl se svým pokrokem spokojen.

Já jsem potom tuto techniku převzal a začal takto učit další účastníky kurzů. Ukazuje to, že někdy opravdu méně je více.

Představte si, že byste měli angličtinu 2x týdně a každou hodinu byste se naučili 10 vět anglicky. Zvládli byste to? Měli byste ostatní dny v týdnu na opakování…

Každý týden byste tedy uměli 20 nových anglických vět. Za měsíc už by to bylo 80 vět. A za rok by to bylo 1040 vět!

Nikdy se toho neučte moc najednou. Raději věnujte čas intenzivnímu opakování toho, co jste se už naučili a co nechcete zase zapomenout. Vybudujte si pevné základy, na které potom můžete postupně přidávat další „patra“ znalostí.

👍 Tip, jak se učit efektivně 1 věc

Dejme si příklad. Pokud se zrovna učíme místní předložky (v, na, do, nad, pod, mezi, u atd.), tak se soustřeďme jen na předložky. Můžeme je například trénovat na obrázcích, kde je kočka pod stolem, kytka na stole, židle mezi stolem a křeslem a my to popisujeme jednoduchými větami pomocí předložek).

Potom si třeba pustíme poslech, ve kterém někdo popisuje obrázek a my máme říct, který obrázek ve výběru popisuje. Předložky si třeba i s příklady zapíšeme do slovníčku a necháme se z nich někým vyzkoušet. Po hodině jdeme ven na procházku a v mysli (anebo nahlas) popisujeme, co kde je. Například si řekneme, že pes je pod stromem, ptáček na stromě, obal od sušenky na zemi, červený dům mezi žlutým a bílým atd.

Před spaním si všechny zapsané věty opět přečteme. A potom zase druhý den ráno…

👿 Odstrašující příklad, jak to v žádném případě nedělat

A nakonec mám pro vás ještě jeden příběh. Když jsem teprve sbíral své první lektorské zkušenosti u jedné jazykové agentury, byl jsem vyslán jako „lektor v zácviku“, abych se účastnil jazykového kurzu pro veřejnost.

Jednalo se o týdenní intenzivní kurz angličtiny pro úplné začátečníky. Kurz byl spojen s pobytem v krásném lázeňském městě a byl poměrně drahý. Sliboval účastníkům, že se za týden naučí základy angličtiny, dokonce k tomu měli i „tajnou magickou metodu výuky“, kdy účastníci poslouchali nahrávky v angličtině, které se jim měli dle představ autorů této metody vrývat přímo do mozku.

Kurz probíhal několik hodin denně dopoledne i odpoledne, během kterých jsme „probrali“ tolik látky, která se za normálních okolností probere za celý rok. „Zvládli“ jsme vše – hláskování, čtení, osobní a přivlastňovací zájmena, číslovky, tázací výrazy, barvy, předložky místní a časové, jídlo a pití, výrazy množství, výrazy „some“ a „any“, gramatické členy, počitatelnost podstatných jmen, a dokonce tři gramatické časy – přítomný prostý a průběhový, minulý prostý a budoucí prostý. Dokonce jsme se naučili i různá přísloví, abychom se mohli „blýsknout“ před ostatními.

Jako suvenýr z této „šaškárny“ mám dodnes jejich příručku-učebnici, protože by mi to snad ani nikdo nevěřil. Spřátelil jsem se s jednou z účastnic kurzu, která se po jeho absolvování rozhodla odcestovat do Austrálie, kde se naučila anglicky v reálném prostředí. Nejprve se dorozumívala rukama-nohama (elektronické překladače tehdy nebyly), dnes hovoří naprosto plynně anglicky. Z toho kurzu si neodnesla samozřejmě vůbec nic, stejně jako všichni ostatní, snad jen kromě naprostého zmatku v hlavě.

Moje „školitelka“ mi tehdy hlavně zdůrazňovala, abych všechny neustále chválil a dával najevo obdiv nad tím, jak úžasně rychle jim to jde, a to bez ohledu na skutečnost. Představa, že se lze takto naučit anglicky je zcela falešná a myslím, že tomu nevěřili ani sami organizátoři této akce, jejichž motivace byla spíše finanční než vzdělávací.

Já jsem se vzápětí s touto agenturou rozloučil, ale jsem vděčný za tuto zkušenost. Napište mi do komentářů, zda nemáte podobnou zkušenost v roli účastníka kurzu jako jsem měl já v roli lektora.

Nakonec ještě jednou shrnuto:

Učte se vždy jen jednu věc, na kterou se plně soustřeďte.

Učte se méně a častěji. Nárazové učení nepřinese výsledky. Je ztrátou vašeho času (a někdy i peněz…).

Odpovězte si teď na tuto otázku: Jakou jednu věc se chcete naučit právě teď?

Tento princip ‚méně je více‘ potvrzuje i uznávaný polyglot Olly Richards, který ve své metodice zdůrazňuje důležitost soustředění se na jeden jazykový aspekt místo povrchního učení mnoha věcí najednou. Navíc ve videu krásně zazní jeho britský přízvuk 😉