Důvod č. 2 Vašeho trápení s angličtinou

POCHOPIT GRAMATIKU NEZNAMENÁ GRAMATIKU UMĚT

Příběh dvou „pomalých studentů“

Před 15 lety jsem učil angličtinu skupinu zaměstnanců jedné velké společnosti zabývající se výpočetní technikou. Po kurzu za mnou přišli paní Andrea s panem Mariánem, jestli bych jim mohl dávat lekce navíc.

Prý se cítí ve skupině být těmi „pomalejšími“ a nestíhají tempo výuky. Přitom by ale rádi do kurzu chodili dál. Vzhledem k tomu, že jsem po kurzu nic neměl, neviděl jsem problém zůstávat ve firmě déle a mít tam „doučování“.

Probíral jsem s nimi základy anglické gramatiky a slovní zásoby, jednoduché věty, prostě základy, které jim chyběly. Měl jsem radost za pozitivní zpětnou vazbu, byli velice spokojeni. Na první hodinu „doučování“ jsem jim donesl své tabulky slovíček a přehled gramatických časů. Vše jsem jim vysvětlil a zdálo se, že látku pochopili.

Když jsem odcházel, řekl jsem jim: až přijdete domů, znova si všechno, co jsme se dnes naučili projděte. Znovu si přečtěte věty, projděte cvičení, zopakujte slovíčka. Je to důležité. Oba se usmívali a spokojeně přikyvovali.

Ano, hádáte správně: ani se na to nepodívali a za celý týden sešit s poznámkami a cvičení neotevřeli. Na další hodině si nemohli vzpomenou na věty, které se týden předtím naučili a které zdánlivě zvládli. Když jsem jim začal znovu vysvětlovat gramatiku a začali jsme tvořit ty samé věty, chytali se za hlavu, že to vlastně už umí, jen „zapomněli“. Jenže na hodině jsme se nenaučili prakticky nic nového, jen jsme doháněli to, co neudělali za úkol – znovu jsme vše procvičili.

Při odchodu jsem jim už naléhavějším tónem zdůraznil, že pokud si doma nezopakují vše to, co jsme procvičili, tak se prostě nikam neposunou. A naše doučování by pozbývalo smyslu. Omluvně kývali, že tomu rozumí a že se opravdu budou doma „učit“.

A co myslíte? Další týden mi namísto odpovědi na pozdrav hned u dveří hlásili, ať se nezlobím, ale že opravdu neměli čas. Ačkoliv už jim běžela hodina doučování, vysvětlovali mi oba své domácí a pracovní peripetie, které jim zabránily v tom, aby se 15-20 minut denně věnovali angličtině. Prý se na to ale „mrkli před hodinou“…

Protože jsem svou práci bral vážně, zeptal jsem se jich, zda nechtějí peníze, které mi dávají za tyto soukromé hodiny investovat jinak. „Abych vám mohl opravdu pomoct s vaší angličtinou, musíte pochopit, že větší část vašeho učení neproběhne tady v této místnosti, ale tam venku! Doma, když máte chvilku na angličtinu anebo v práci, když máte pauzu anebo při cestě do práce a z práce. Já vám tady dám nějaký impulz, ale hlavní část práce musíte udělat sami. Jinak se nikam nepohnete.“

Proč nestačí jen jednou pochopit?

To, že něco pochopíte na hodině je jen začátek učení. Chápat neznamená umět! Umíte to až tehdy, když dané slovo, větu nebo frázi zopakujete tolikrát, až se stane součástí vaší AKTIVNÍ slovní zásoby.

Kolikrát je potřeba slovo nebo větu vyslovit? Klidně padesátkrát! To není vůbec nadsazené číslo. A možná i stokrát, pokud jste začátečníci!

Máte děti nebo vnoučata? Jak se učili mluvit? Kolikrát jste je slyšeli opakovat nějaké slovo pořád dokola? Proč to dělali? Přece proto, že se učili!

Proces učení probíhá neustálým opakováním toho, co jste se naučili.

Kdybyste chtěli získat svalnatou postavu anebo zhubnout, tak taky přece nebudete očekávat, že po jedné návštěvě posilovny vám navždy budou růst svaly anebo budete shazovat kila. Pokud neděláte činnost pravidelně, efekt se nedostaví.

V učení se jazyka se ale dostanete jednou do bodu, kdy se vám gramatika a slovní zásoba natolik „zvnitřní“ (učitelé tomu říkají „osvojit si cizí jazyk“), že už to potom dělat nemusíte.

Jak tedy v učení dosahovat skutečných výsledků?

Skončí hodina (ať už s lektorem nebo ve škole, či s aplikací, to je jedno) a já si ještě ten den znovu vše zopakuji, co jsem se naučil:

🖋 vypíšu si věty a slovíčka a napíšu si je do slovníčku

👩 pokud mám možnost, nechám se od někoho vyzkoušet

🤼‍♂️ představím si situace, ve kterých bych dané věty říkal

😮 slovíčka, věty, fráze vyslovuji NAHLAS

👂 poslechnu si něco krátkého v angličtině, a i když tomu nerozumím dobře, mám radost, když uslyším slovíčka, které jsem se právě naučil (v tomto narazíte na zajímavé náhody…)

📗 přečtu si krátký úryvek v angličtině

💻 udělám si cvičení ve své oblíbené aplikaci

🔁 celý postup opakuji znovu, zapojím třeba i další druh paměti – u učení chodím nebo předvádím, co dělám, beru do ruky věci, které pojmenovávám apod.

Kdy si najít čas na učení?

Hodně lidí říká: „Já nemám čas na angličtinu“, ale ve skutečnosti jde o priority. I nejzaneprázdněnější člověk si může najít 15-20 minut denně:

• Ranní rituál: začněte den s angličtinou ještě u snídaně.

• Cestování MHD: místo surfování na telefonu si projděte slovíčka.

• Čekání (u lékaře, na schůzku) – ideální čas na poslech krátkého audia.

• Před spaním: krátké čtení nebo poslech místo sociálních sítí.

• Při běžných činnostech: pojmenovávejte věci anglicky při vaření, uklízení apod.

Nejdůležitější je pravidelnost. Lepší je 15 minut denně než 2 hodiny jednou týdně. Vytvořte si malý návyk a brzy zjistíte, že čas se vždycky najde.

Někomu se nejlíp učí ráno, někomu zase večer, je potřeba to vyzkoušet. Pamatujte, že hlavní část procesu učení NEPROBÍHÁ NA HODINĚ, ale v době MEZI HODINAMI. Stejně jako trenér z vás neudělá kulturistu, protože si to musíte s činkami oddřít sami, tak lektor vám to do hlavy nenalije (i když to tak mnozí očekávají). Tak prosté to je. Ještě jednou tedy základní pravidlo:

Chápat neznamená umět. Umět znamená, že vám to naskočí automaticky, kdykoliv to potřebujete říct. Není to otázka porozumění, ale otázka cviku.

Nevítězí ten, kdo je tzv. „chytřejší“ nebo „lepší na jazyky“, ale ten, kdo častěji a intenzivněji trénuje.

Začněte ještě dnes s pravidelným opakováním. Stačí 15-20 minut denně a výsledky vás překvapí. Napište mi do komentářů, jak se vám daří s každodenním procvičováním!