Důvod č. 3 Vašeho trápení s angličtinou

ANGLIČTINA NENÍ „ČEŠTINA S JINÝMI SLOVÍČKY“: PAST DOSLOVNÉHO PŘEKLADU

Rozmrzelý advokát

Můj student Tomáš rozhodně nebyl žádný školák ani hlupák. Byl to mladý advokát, který si se mnou domluvil soukromé lekce angličtiny. Jednou mě ale při hodině zaskočil tím, jak se při výuce začal poněkud dětinsky rozčilovat.

„Co je to za blbý jazyk, ve kterém se místo „nabídněte si“ říká „pomožte si“ (help yourself)! Co je to za nesmysl to „pomožte si“?

Probírali jsme typické zdvořilosti na návštěvě a já jsem vysvětloval, jakým způsobem anglicky pobídneme návštěvu k tomu, aby si brala jídlo nebo pití, které pro ně máte nachystané.

Tomáše ale takové „nelogičnosti“ úplně vyvedly z míry. Ne, že bych to nebyl zažil už předtím. S mojí kolegyní s titulem PhDr. jsme se jednou pohádali, když jsem opravoval její angličtinu. Rozčilovala se, že němčina je mnohem logičtější.

Důvod, proč zdůrazňuji, že se jednalo o lidi takto vzdělané je ten, že bych u nich neočekával, že nebudou chápat princip odlišnosti dvou jazyků.

Díky těmto lidem (o žácích ve škole ani nemluvě) jsem si uvědomil, jaká zásadní věc chybí vysvětlit, když se lidé učí anglicky. Když toto pochopíte, zkrátí to vaši cestu za angličtinou. Ušetříte si tím trápení.

Asi každý ví, co anglicky znamená How are you? Zkuste si to přeložit úplně doslovně a vyjde vám: Jak jsi ty?

Rozčilovali byste se nad tím, co je to za pitomost: jak jsi ty? V angličtině se neříká „mít se (dobře, špatně), ale „být (dobře, špatně)“. Proč to tak je? Důvod je ten, že:

Často nemůžete překládat doslovně, jazyky vyjadřují realitu různě.

Podobně je otázka „Odkud jste?“ Where are you from? Když to přeložíte doslovně, vyjde vám Kde jsi ty z? Angličtina totiž nemá jedno slovo pro „odkud“, tak si ho složí ze slov „kde z“. Rozčiluje vás, co je to za pitomý jazyk?

Pokud ano, ukážu vám jeden ještě mnohem „pitomější“ jazyk. Je to čeština…

Velmi nelogický jazyk. Než začnete protestovat, že čeština je perfektně jasná a srozumitelná, tak si uvědomte, že pokud jste český rodilý mluvčí, tak tyto nelogičnosti nemůžete vidět, protože nad nimi nepřemýšlíte. Naučili jste se je jako děti.

Uvědomíte si je až ve chvíli, kdy se bavíte s cizincem, který se učí česky a ztrácí se ve všech těch složitých tabulkách skloňovacích vzorů, slovesných tříd, nelogických koncovek, změn kmenů slov apod.

Mohl bych vám to ilustrovat na doslova stovkách různých příkladů, ale nechci tento text příliš natahovat, tak uvedu pouze dva.

Podívejte se, jak je náš jazyk pro Angličana nepochopitelný

Richard (čtěte: [ričɘ^rd] je můj kamarád z Anglie, který žije v Londýně. Shodou okolností je taky advokát jako Tomáš. Hodně jsem se od něj v angličtině naučil a on se na oplátku chtěl něco naučit ode mě. Jednou se mě zeptal, jak se česky řekne „Mr. Thorovský“. Odpověděl jsem: „pan Thorovský„. Chvilku si to pořád opakoval, aby si to zapamatoval a pak mě chtěl překvapit tím, že mě český pozdraví. Pamatoval si, že v česku se zdravíme „ahoj“ jako obdoba v Británii běžného pozdravu „hi“ nebo „hello“.

A tak mě pozdravil: „Ahoj, pan Thorovský.“ Zarazilo ho, když jsem mu řekl, že to je špatně. Říkám mu: „Když někomu vykáš (musel jsem vysvětlit, co to je…“ Naštěstí Richard se učil německy, takže to pochopil rychle. „Nezdravíš „ahoj“, ale „dobrý den“. Usmál se: „Dobrý den, pan Thorovský“. Jenže já ho opět zklamal. Vysvětlit Britovi, co je 5. pád je velmi těžké. Mají ho totiž jen některé slovanské jazyky (např. v ruštině už taky není).

Musel jsem hodně přemýšlet, jak mu tohle vysvětlit: „Když to říkáš mně, tak mi říkáš „pane Thorovský“ a když o mně mluvíš s někým jiným, tak řekneš „pan Thorovský“. Chvíli to zmateně vstřebával a pak mi anglicky řekl: „Mluvím tedy k tobě a říkám ti, že jsi „pane Thorovský“. Když to řeknu třeba Peterovi nebo Georgeovi, tak mu řeknu, že jsi „pan Thorovský“, je to tak?“

Povzdechl jsem si a řekl mu, že lekce češtiny pro dnešek skončila. Nedostali jsme se ani přes pozdrav…

Stejně tak pro nás jsou nezvyklé některé fráze v angličtině

Večeřel jsem v Anglii s hostitelskou rodinou. Měli zrovna návštěvu, a tak jsem byl doslova obklopen samými Angličany a poslouchal rozhovory o jejich denních záležitostech. Všiml jsem si, že vždycky, když paní domácí nabízela hostům, jestli nechtějí dolít drink, tak se většinou usmáli se slovy „I’m fine.“ Hostitelka jim pak nic nedolívala. Přišlo mi to zvláštní, protože bych namísto toho očekával odpověď „No, thank you.“ Takto ale nikdo nereagoval.

Měl jsem radost, že jsem se spontánně naučil novou frázi, kterou jsme ve škole nikdy neprobírali (a takových jsem se pak naučil doslova stovky…), ale nedalo mi to a zeptal jsem se potom pana domácího, proč odpovídají „I’m fine.“, když to je přece odpověď na otázku „How are you“, případně „Are you OK?“.

Zamyslel se, usmál se doširoka a pak přikývl: „Hmm… To je pravda. Je to zvláštní. „I’m fine.“ je opravdu odpověď na tuto otázku. V tomto smyslu říkáme, že je mi dobře a nic nepotřebuji. Tak se to prostě říká.

Tak se to prostě říká.

A já jsem pochopil. Takovýchto případů máme v češtině taky bezpočet, jen o nich už takhle taky neuvažujeme. Já jsem například nikdy nechápal, proč mi na návštěvě říkají „nabídni si“. Jak můžu sám sobě něco nabízet? A co teprve „posluž si“? Když jsem jako malý babičce na otázku, zda chci čaj nebo kakao, odpovídal „to je jedno“, tak mi vždycky odpověděla, že „jedno je kolečko od tragača“, protože ji moje odpověď nedávala smysl.

Když jsem si jednou půjčil od Richarda pár liber na metro a chtěl mu je potom vrátit, tak mě odbyl se slovy „Oh, don’t be silly“. Co tím myslel? Doslova přeloženo je to: „Nebuď směšný.“ Samozřejmě jsem pochopil, že to není myšleno doslova, že bych se choval směšně anebo udělal něco hloupého, ale hned jsem si to přeložil zhruba jako „Nech to být“.

Proto si pamatujte:

Neočekávejte, že věci se řeknou v obou jazycích stejně.

Jak se vyhnout tomuto přemýšlení nad doslovnými překlady?

Učte se celé fráze nebo věty. Neučte se slovo od slova. Až se naučíte myslet v angličtině, tak se už nikdy nebudete nad anglickými frázemi pozastavovat jako to dělal Tomáš.

Pokud máte možnost, učte se od rodilých mluvčích. V angličtině se některé věci prostě říkají jinak, díváme se na realitu z jiného pohledu. Například v češtině a němčině se říká „mám hlad“, v angličtině ale „jsem hladový“. Je to trošku jiný pohled na realitu.

Některé fráze vám nebudou dávat smysl, ale stejně tak spousta frází v češtině nedává smysl, i když si to ani neuvědomujeme.

Prostudujte si následující tabulky:

Kdybych vám dal takovýchto příkladů stovky, po nějaké době byste začali „cítit“ angličtinu. Děje se to všem, kteří v učení vytrvají a postupně začnou tzv. „myslet anglicky“. Angličtina se prostě na realitu dívá trochu jinak než čeština. Rada tedy zní: Učte se slovíčka ve větách, učte se celé fráze a za nějakou dobu začnete angličtině více rozumět.

V příštím článku nás čeká další důležité uvědomění, které vám otevře dveře ke snadnějšímu zvládnutí angličtiny. Tentokrát se bude jednat o chybu, které se často dopouštějí sami lektoři angličtiny při výuce.

Mezitím si procvičte angličtinu pomocí idiomů a přísloví – ty nejlépe ukazují, proč nefunguje doslovný překlad a jak angličtina přemýšlí jinak než čeština. Zde si stáhněte ukázkové cvičení ze série Doplňovačky, které je zaměřené na idiomy a přísloví.

Napadají vás další příklady ‚nelogičností‘ v angličtině, které vás při učení překvapily? Napište mi je do komentářů!