Důvod č. 6 Vašeho trápení s angličtinou

NEUMÍME SE UČIT.

Stalo se to v době, kdy jsem učil na střední škole. Zažil jsem absurdní situaci, kdy se ředitel zlobil na jednoho z pedagogů, jak je možné, že má jeho studentka z němčiny stále pětku, a to i přesto, že na přání ředitele tento pedagog ve svém volném čase studentku zdarma doučoval. Kolega, který byl znám svou velkou obětavostí a svědomitostí odpověděl se zničeným výrazem ve tváří: „Já už opravdu nevím, snažím se strašně moc, ale Kristýna to pořád neumí.“

Všichni jsme věděli, že problém nebyl v učiteli. Byl v přístupu studentky. Respektive v tom, co dělala, nebo spíš nedělala, mezi hodinami.

Není to ale jen případ líné studentky. Někteří lidé mají naivní představu, že se cizí jazyk dá naučit jen „z hodin“. Já jsem doposud nepotkal nikoho, komu by se to podařilo. Pokud máte angličtinu 2x týdně a zbytek času mluvíte a přemýšlíte v češtině, tak nemůžete očekávat žádné reálné výsledky… Pokud by se někdo dokázal takto jazyk naučit, bylo by to asi na zápis do Guinessovy knihy rekordů.

Ve škole a v kurzech se s tím ale setkávám téměř neustále. Lidé očekávají, že to, co se v hodině naučili, si budou pamatovat a budou to umět.

Málokdo si totiž uvědomuje, že většina úsilí a energie vynaložená do učení se cizího jazyka by neměla probíhat na hodině, ale mimo ni. Zdá se vám to jako nesmysl?

Učitel je průvodcem Vašeho vzdělávání. Ukáže Vám směr, vysvětlí gramatiku, naučí slovíčka, ověří, zda jste vše pochopili a další práce už je na Vás. Můžete mít nejlepšího učitele na světě, ale pokud se nebudete k angličtině průběžně vracet, opakovat, procvičovat, mluvit, poslouchat a tím zvykat mozek na jiný jazykový systém, pak je veškerá práce na hodině zbytečná!

Jako lektor už snadno poznám, kdo angličtinu dělá „mezi hodinami“ a kdo ne. Je to vidět z rychlosti, jak student reaguje, jak musí „lovit v paměti“ a jak dokáže aplikovat pravidla, která se už naučil v předchozích hodinách.

Jak se tedy učit cizí jazyk?

V první řadě byste si měli vést slovníček. Máte ho? Pokud ne, tak nemůžete mít přehled, kolik už umíte slovíček a frází. Učil jsem i pár chytrolínů, kteří říkali, že si vše „budou pamatovat, maximálně si to stačí někde podtrhnout atd.“ A potom jsme pořád dokola naráželi na stejná slovíčka, která neuměli.

Chápu, že jsou teď moderní různé aplikace. Přesto vám i tak doporučuji slovníček. Když nechcete papírový, ručně psaný, tak aspoň na počítači. Slovíčka je potřeba si průběžně opakovat, a to nejlépe ve větách. Tím se učíte nejen slovíčka, ale i kontext, ve kterém se vyskytují.

Za druhé budete potřebovat kvalitní učebnici a také cvičebnici. Nejlepší je samozřejmě výuka s lektorem, která Vás povede a na samostudium učebnice s cvičebnicí (pracovním sešitem), se kterou si procvičíte a ověříte, co jste se už naučili.

A v úplně ideálním případě angličtinu aktivně používáte, ať už v práci anebo třeba v rodině, kdy se potřebujete domluvit s někým, kdo se například do rodiny přiženil ze zahraničí apod.

Rozumím, že hodně lidí tuto možnost nemá, potom je ale potřeba se angličtinou obklopovat jinak. Opět pomůže kombinace – sledovat filmy v originále s titulky, u toho občas zaznamenat nové slovíčko nebo větu, poslouchat písničky (ač se to nezdá, jsou taky skvělým zdrojem učení), číst články na internetu o svém oblíbeném tématu.

Co je nesmírně důležité a taky často podceňované je frekvence učení. Pokud se neučíte pravidelně, efektivita učení výrazně klesá. Zlaté pravidlo říká, že je mnohem lepší učit se 15 minut denně než dvě hodiny o víkendu. Mozek potřebuje být pravidelně a dlouhodobě vystavován jinému jazykovému systému, než se v něm naučí fungovat.

Dnes existuje velké množství metod, jak se cizí jazyk učit. Učil jsem lidi, kteří se základy angličtiny naučili převážně poslechem rádia při cestách autem. Nejdřív nerozuměli téměř ničemu, potom tu a tam nějaké slovo, postupně jim věty začínaly dávat smysl, až nakonec rozumí většině toho, co se řekne.

Učil jsem školáky, kteří se naučili anglicky z počítačových her a sledování seriálů. Dokonce jsem měl ve třídě studenty, kteří se zamilovali do angličtiny díky knihám Harryho Pottera.

Způsobů, jak se učit je opravdu mnoho, já osobně bych doporučoval kombinaci více zdrojů. A rozhodně byste měli mít slovníček, do kterého si zapisujete nová slovíčka, fráze a věty. Ideálně taky učebnici a cvičebnici.

Do učení byste měli zapojit co nejvíce smyslů. Projděme si alespoň několik základních metod učení.

Učení se slovíček a frází tím, že je vyslovujeme

Slovíčka a věty se učte tím, že si je čtete nahlas. To byla první věc, kterou jsme se naučil jako student anglistiky v 1. ročníku. Měli jsme ke každé zkoušce hromadu slovíček a frází, které bych si nikdy nemohl zapamatovat jen koukáním do textu. Četl jsem si je tolikrát, že si většinu z toho dodnes pamatuji.

Učte se slovíčka i celé věty. Naučíte se tak i kontext, ve kterém se slovíčka vyskytují. 

Skvělou technikou je taky představit si konkrétní situaci, ve které určitou větu někomu říkáme. V Anglii jsem si takto trénoval některé věty a čekal na příležitost, až je budu moct použít. Je zajímavé, že ta příležitost vždy přišla a někdy i poměrně rychle.

Učení ve spojení s pohybem

Udivuje mě, kolik lidí u nás si stále plete i úplně základní anglická slovesa jako „dát“, „vzít“ a „dostat“. S těmito lidmi potom trénujeme tak, že si třeba ve dvojicích dávají a berou různé věci, chodíme po kanceláři nebo učebně, popisujeme, co děláme apod. (skvěle se takto trénují i gramatické časy…). Tím, že se při učení pohybujete se aktivuje vaše pohybová paměť.

Kartičková metoda

Oblíbená je i kartičková metoda, kdy si na jednu stranu kartičky napíšete slovo v angličtině a na druhé v češtině. Z kartiček si můžete takto opakovat třeba při čekání ve frontě v obchodě. Je to zdánlivě jednoduchá, ale účinná metoda.

Ať už se učíte jakkoliv, je obrovsky důležitá pravidelnost a vytrvalost. Nárazové učení nemá smysl, to je jen plýtvání časem.

Ukážu vám, jaké nástroje používám já se svými studenty – zde je můžete získat i Vy – jednoduše si stáhněte si ukázkovou tabulku slovíček ve formátu PDF a já Vám zašlu na e-mail i ukázková cvičení (to, čemu říkám cvičebnice).

Příští článek uzavře tuto sérii s názvem Důvody Vašeho trápení s angličtinou. Bude nejvíce kontroverzní ze všech, protože se v něm tentokrát nezaměřím na vás, kteří se angličtinu učíte, ale tentokrát na nedostatky lektorů, kteří učí vás. A rozhodně je (vlastně nás) nebudu nijak šetřit 😉