Naučte se anglicky jednoduše, přehledně, krok za krokem. Zjistěte, která slovíčka jsou důležitá, a naučte se vyjadřovat jednoduše, abyste se dorozuměli v jakékoliv situaci. Angličtina je dnes univerzálním dorozumívacím jazykem ve velké části světa, a její zvládnutí vám přinese jistou svobodu a nezávislost. Navíc se její znalost stále více začíná považovat za samozřejmost a to nejen v zaměstnání, ale i v každodenním životě.

Možná, že jste se v minulosti už anglicky učili. Možná, že i Vy máte pocit, že je angličtina na Vás příliš těžká a že se nedá naučit. Možná jste se taky učili z různých učebnic, kde jste za chvíli úplně ztratili v záplavě slov. Anebo jste chodili do kurzu a styděli jste se před ostatními promluvit. A pravděpodobně už vás vícekrát napadlo, že asi nemáte na jazyky buňky.

V průběhu své lektorské praxe jsem naučil anglicky řadu lidí, kteří si zpočátku vůbec nevěřili, a zdála se jim angličtina příliš těžká. Sami se přesvědčili, že problém nebyl v nich, ale spíše v tom, jak se u nás angličtina ve školách a kurzech učí.

• Co kdybyste zjistili, že je angličtina ve skutečnosti velmi jednoduchá a to, co nám ji ztěžuje je komplikovanost češtiny? (Takže, když se naučíte myslet „jednoduše“, ovládnete angličtinu)
• Co kdybyste zjistili, že těch nejdůležitějších slovíček je jen omezený počet a když je ovládnete, tak se naučíte mluvit.
• Co kdybyste měli k dispozici kurs, ke kterému byste se mohli stále vracet a znovu si opakovat to, co už jste se naučili (což v běžném kurzu není možné)?

Já jsem se anglicky začal učit už na základní škole. Neměl jsem nijak oslnivé výsledky, ale protože jsem patřil k těm lepším žákům, tak jsem si s tím hlavu nelámal. Na střední škole to bylo ale horší. Na vysvědčení jsem z angličtiny nikdy neměl lepší známku než trojku a i na tu jsem se celkem nadřel. V čem byl můj problém? Kromě toho, že jsme měli velmi přísnou vyučující, která lpěla na poučkách z učebnice, jsem se styděl mluvit. Strach, že řeknu něco špatně nebo se jinak „ztrapním“ byl nepřekonatelný a často jsem si nechal dát pětku, než abych s někým nacvičil rozhovor. Protože jsem měl velký strach, abych odmaturoval, tak jsem se úporně snažil svůj handicap vyvážit tím, že jsem se naučil zpaměti celou gramatiku angličtiny a všechna slovíčka z učebnic. To se mi později velmi vyplatilo…

Těsně po maturitě, na přelomu tisíciletí, mě mí starostliví rodiče poslali do Anglie na jazykový kurz. Teprve tam jsem překonal svůj ostych mluvit a zjistil jsem, že vlastně mluvím docela dobře. Nejenže mě tam nikdo nepeskoval za chyby, ale potkal jsem tam studenty mnoha národností, kteří mluvili daleko hůř než já, ale nikdo to nevnímal jako problém. Začalo mě velmi bavit mluvit anglicky. A rozhodl jsem se jít studovat angličtinu na vysokou školu. Když se to dozvěděla angličtinářka ze střední školy, doslova se mi vysmála.

Studium angličtiny na univerzitě pro mě znamenalo zásadní zlom. Především jsem tam pochopil, jak opravdu jednoduchý jazyk angličtina je. A to především v porovnání s češtinou i slovenštinou. Zjistil jsem, proč se nám Čechům a Slovákům tak špatně anglicky mluví. A nejen to. Protože jsem se za své studium musel naučit velká kvanta nové slovní zásoby, zjistil jsem, jak neefektivní metody učení často používáme. A za to vše vděčím svým skvělým učitelům – magistrům, doktorům, docentům i dvěma profesorům. Na základní a střední škole jsem se memoroval poučky, abych pak zjistil, že je všechno jinak. Věci nejsou tak složité. Je potřeba ale vědět, jak je správně vysvětlit a podat. 

Po absolvování univerzity mi jeden z mých největších učitelů prof. PhDr. Aleš Svoboda, CSc. nabídl možnost pokračovat v doktorském studiu na jiné univerzitě. Zaujala ho moje diplomová práce na téma chyb, kterých se dopouštějí čeští překladatelé při překladu z angličtiny. Doktorské studium bylo samo o sobě velmi zajímavé, ale mně k mému překvapení nejvíce bavilo učit studenty a předávat jim to, co předali mí učitelé mně. Největší radost jsem měl z toho, když mi lidé zcela spontánně během hodiny začali říkat, že netušili, jak je vlastně ta angličtina jednoduchá. Začal jsem slýchávat otázky jako „proč nás to takhle ve škole nikdo neučil?“ anebo „proč to tak není vysvětlené v učebnicích?“

S tím, jak často jsem takové otázky dostával, rostlo i mé uvědomění, že je potřeba vytvořit nějaký systém. Systém, který by jednoduše a krok za krokem provedl studenty výukou angličtiny tak, aby se učili efektivně, rychle se zlepšovali a dovedli se vyjadřovat jednoduše. Zjistili jsem, že to, co nám často brání v mluvení je tendence vyjadřovat se velmi složitě, protože jsme tak zvyklí z češtiny. Chtěl jsem vytvořit systém, jaký bych si přál mít i já sám, když jsem se učil anglicky.

Tehdy jsem ale ještě takový systém neměl, pracoval jsem s několika papíry, které jsem vytvářel za pochodu, kde jsem se snažil na příkladech vysvětlovat jednotlivé fráze, vazby, ale i slovní zásobu. Postupně jsem kromě univerzity začal vyučovat i ve veřejnostních a firemních kurzech, docházel jsem ke studentům anebo učil přes Skype. S tím, kolik různých studentů mi tak přibylo, rostla i potřeba vytvářet větší a větší množství cvičení, tabulek a výukových textů uzpůsobených pro jednotlivé úrovně, profesní zaměření, věk apod.

Navíc jsem jako lektor angličtiny za ta léta vypozoroval u svých studentů a klientů často velmi podobné problémy, se kterými se potýkají. Možná se v tom najdete také.   

Opravdu si nepamatuji mnoho lidí, kteří by o sobě řekli, že se jim jazyky učí dobře. Opačné tvrzení, tedy \"jsem na jazyky hloupý\" jsem ale slyšel už mnohokrát (u starších ročníků zase slýchám i variantu \"jsem na jazyky starý\"). 

Z čeho toto přesvědčení pramení? Vzpomínám si, že mi jako dítěti pořád říkali, že se \"mám učit jazyky dokud jsem mladý\", protože čím budu starší, tím mi to půjde hůř, až to pak možná jednou nepůjde vůbec... 

Já jsem v té době měl už s cizím jazykem zkušenost. Protože jsem část svého nejútlejšího dětství strávil v Jugoslávii, naučil jsem se rychle srbsky. Ano, šlo to tak nějak samo, protože jsem jako dítě všechno chtěl vědět, fascinovalo mě, že existují dvě různá písma - latinka a cyrilice (azbuka). Chtěl jsem všechno vědět a znát. 

Jenže na střední škole jsem zjistil, že \"talent na jazyky asi nemám\". Z angličtiny i němčiny jsem měl většinou trojku, učil jsem se nazpaměť gramatické poučky, které jsem zase rychle zapomínal. A při ústním zkoušení to prý ze mě \"lezlo jako z chlupaté deky\".

A když jsem potom na univerzitě začal studovat angličtinu jako svůj obor, zjistil jsem, jak snadné to může být, když člověk pochopí určité principy. Principy, které jsem se naučil od autorit v oboru a které teď učím a předávám dále.

Přemýšlel jsem, proč mi v dětství to učení \"šlo samo\", na střední se nedařilo a v dospělosti to opět jde. Myslíte si, že děti se učí snadněji a rychleji jazyky než dospělí?

Možná s tím nebudete souhlasit a napadne vás tisíc argumentů, proč nemám pravdu. Ale světové výzkumy učení se cizích jazyků ukázaly jeden překvapivý fakt:

Děti se neučí jazyky lépe a snadněji než dospělí. Učí se je pouze jinak. 

Kdysi jsem tuto větu slýchával jen u pracujících, dnes už ji s oblibou říkávají i studenti na střední škole. Já na tuto otázku od určité doby reaguji takto:

\"A kolik času byste na učení potřebovali?\"

Poměrně logická otázka a překvapivě hodně lidí na ni neumí odpovědět. 

Prověřená zkušenost, kterou potvrdilo už mnoho lidí, kteří se jazyk úspěšně naučili je, následující: Nejdůležitější je: pravidelnost.

Učte se pravidelně. Je to mnohem důležitější, než množství času, které tomu věnujete. Paradoxem je, že patnáct minut denně je mnohem účinnější než dvě hodiny týdně. 

Neučíte-li se pravidelně (ideálně denně), nenahradíte to dlouhým učením, které je nepravidelné. Navíc často zde platí, že: \"méně je více\".

Raději naučím studenta jeden gramatický jev za jednu vyučovací hodinu než tři, které si neosvojí. A zkušenost je taková, že ty tři si opravdu neosvojí (pokud není jazykově velmi nadaný). Přesto se o to někteří lektoři na svých hodinách pokouší... a často to nevede k výsledkům, ale k přesvědčení některých studentů \"jsem na jazyky hloupý\". 

Přestože stačí opravdu tak málo, tak mi stejně někteří studenti tvrdili: \"Já si ale nenajdu ani těch 10 minut denně\". Pak je to otázka motivace, nikoliv time managementu. Zkuste si představit, že byste někomu řekli: \"Nečistím si zuby, protože si na to tři minuty denně nenajdu\" 🙂

Takže pokud to s učením se jazyka myslíte vážně, zkuste se zamyslet, kdy byste si svých \"15 minut denně\" našli a vytvořili si návyk učit se. 

\"Skleróza\" je u učení se jazyka častým jevem 🙂 Někteří studenti si na špatnou paměť ohledně slovíček stěžují běžně.

Nakonec, zažíváme to čas od času všichni. Kolikrát se vám stalo, že jste chtěli něco anglicky říct, ale za nic na světě si nemůžete vzpomenout, jak se to řekne? A když to potom řekne ten druhý, tak si naráz vzpomenete: \"Jé, vždyť to přece znám...!\" 

Taková situace je naprosto běžná, zažívám ji taky a to zejména u slov, která běžně nepoužívám. A špatnou pamětí to není. Skutečným důvodem je to, že slovíčka běžně nepoužíváme. 

Jazyk je totiž potřeba používat, protože jinak ho začnete zapomínat. Přestože tento fakt asi většina lidí chápe, přesto se stále diví, proč si tak málo pamatují. 

Škoda, že se na tento prostý fakt moc nepamatuje ve školách a kurzech, kde se stále bere nová látka a studenti potom zapomínají základy (kromě těch, kteří jazyk aktivně využívají, ti s tím problém nemají). 

U mnoha svých studentů jsem vypozoroval jednu opakující se tendenci, kterou považuji za natolik závažnou, že jsem tomu uzpůsobil celé své kurzy:

Studenti zapomínají základní slovíčka. 

A to je velký průšvih. Přitom bylo zjištěno, že v běžném hovoru používáme z 90 % jen určitý počet slov, která se stále opakují. Překvapuje mě kolik lidí i na vyšších úrovních znalosti si často nevzpomene, jak se anglicky řekne např. \"vzít\", \"přijet\" nebo třeba \"důležitý\".

Proto jsem se rozhodl, že ve svých kurzech budu tato slova neustále opakovat a navíc jsem je shrnul do tabulek nejdůležitější slovní zásoby, které dávám k dispozici všem studentům.  

Proto řešení s \"pamětí\" ohledně slovíček je toto:

1) Abyste si slovíčka pamatovali, je potřeba je čas od času použít nebo si je alespoň přečíst, zopakovat (ideálně ve větě).

2) Nejdůležitější slovíčka si opakujte přednostně a kdykoliv můžete, tak je použijte. V příloze mám pro Vás překvapení - tabulku nejdůležitějších sloves (mnozí z Vás už ji ode mě mají), další tabulky chystám a zašlu Vám je v září 🙂

Není. To česká gramatika je příliš těžká a skrze ni posuzujeme tu anglickou. Jenže anglická gramatika je založená na jednoduchosti, kterou nelze vidět, dokud jste v zajetí češtiny. 

Vím to, protože jsem si sám na střední škole myslel, že s těmi všemi časy a frázemi je to všechno komplikované. Naštěstí mi mí skvělí učitelé na univerzitě ukázali srovnání, které mi tehdy ukázalo úplně jiný pohled. A od té doby se moje angličtina dostala na úplně jinou úroveň. 

Angličtinu skvěle pochopíte ve srovnání se svým mateřským jazykem. Funguje to skvěle a ve svých kurzech jsem už hodně lidí přesvědčil o tom, že angličtina je ve své podstatě jednoduchý jazyk.

Možná Vás přesvědčí tento článek z mého blogu. Dozvíte se v něm, v čem je všem je angličtina jednodušší oproti češtině. 

Zítra se podíváme na 5. překážkou a pomalu se přiblížíme závěru, ve kterém Vám ukážu, jak to vše, co jste si zde přečetli, budete moci hned od září začít uplatňovat v praxi, protože ode mě dostanete skvělou příležitost, jak se naučit anglicky bez těchto překážek, které všechny padnou hned na začátku 🙂

Jeden ze studentů v mém kurzu si mi stěžoval, že s předchozí lektorkou dělali na každé hodině spoustu gramatiky a že se v tom úplně ztrácel. Navíc se mu postupně vše pletlo dohromady, a tak nabyl dojmu, že je angličtina příliš těžká anebo že dokonce je na jazyky příliš starý. Zjistil jsem, že podobný problém řeší mnoho lidí a často své učení vzdávají a odnášejí si z něj poznatek, že se jazyk nedokážou naučit.

Lektoři tímto způsobem často vyučují, protože jsou takto zvyklí ze školy. Školský systém používá klasický model, ve kterém se na jedné hodině probere co nejvíce látky a jde se dál. Přitom se jen minimálně opakuje to, co jsme se už naučili. Studenti jazyka ale potřebují přesný opak – naučit se nějaký jednoduchý jev nebo několik slovíček a ty potom často opakovat.  

Stydět se mluvit cizím jazykem a strach z chyb je v naší zemi velmi rozšířený. Setkávám se s tím u velké většiny mých studentů. Zda za to může školský systém, který nás trestá za chyby anebo to, jak jsme sami na sebe příliš přísní, je otázka. Každopádně hodně lidem, kteří by se chtěli jazyk naučit, tato překážka zabrání v tom, aby se přihlásili do jazykového kurzu.  

Jak vidíte, tak důvodů, proč tolik lidí vzdává snahu naučit se cizí jazyk je více. Mnozí se o to dokonce ani nepokusí, ačkoliv by chtěli. A jiní uvíznou na půli cesty. Možná, že i vy máte doma učebnici jazyka, podle které jste se kdysi zkoušeli učit, stejně tak, jako to vídávám v mnoha českých rodinách.

A třeba věříte, že nemáte na jazyky buňky anebo, že jste už na učení příliš staří. Třeba se nechcete zapisovat do jazykového kurzu, protože máte obavu, že byste jej nedokončili.

A vsadím se, že nemáte na učení čas, protože já jsem nesetkal s mnoha lidmi, kteří by mi řekli „ano, na učení mám dost času“. Většina lidí na učení nemá čas.

Máte dobrou paměť na slovíčka? Většina lidí tvrdí, že ne. A víte, kolikrát je potřeba si dané slovíčko zopakovat, abyste si ho zapamatovali? A v jakém časovém odstupu?

A rozumíte gramatickým pravidlům, jak je obvykle vysvětlují poučky v učebnicích nebo lektoři v kurzech? Možná jim rozumíte, možná ne, ale otázka je, zda je potom umíte použít v reálné situaci. To je potom úplně jiná úroveň dovednosti a zde mnoho lidí selhává.

Možná jste uvažovali, že byste se zapsali do jazykového kurzu, ale stydíte se, že byste se „ztrapnili“. Anebo byste neměli na docházení do kurzu čas.

Řešení existuje. Mám pro vás hned dvě. Řešení A a řešení B. Řešením A je sebrat se a odjet do zahraničí, nejlépe do nějaké anglicky mluvící země. V momentě, kdy budete angličtinou doslova obklopeni a budete ji muset chtě nechtě použít jako dorozumívací prostředek, tak se celý proces učení rozjede. Zpočátku to sice bude těžké, ale většina lidí se takto jazyk naučí do roka.

Pro ty z vás, co toto nemohou uskutečnit, mám ale i řešení B. V něm jsem zohlednil všech pět nejčastějších problémů, se kterými se studenti potýkají, abych jim usnadnil cestu. Začalo to tím, že jsem si sám začal kdysi vytvářet materiály pro výuku na základě toho, co studenti opravdu potřebovali k dorozumění namísto toho, co se psalo v učebnicích. Zajímala mě praktičnost. Pokud jsem měl něco, co nevedlo k tomu, že se to dalo rychle a efektivně naučit, vyhodil jsem to.

Myslel jsem stále i na to, že si je většina lidí u nás přesvědčena o tom, že na jazyky nemá talent. Potřeboval jsem tedy mít něco, z čeho se budou rychle učit i ti, kterým jinak učení nejde.

Potřeboval jsem něco, co se bude dát studovat 15-20 minut denně, protože většina z nás dnes žije hektickým způsobem život a málokdo chce trávit denně hodinu studiem čehokoliv.

Potřeboval jsem systém, ve kterém se člověk naučí ta nejdůležitější slovíčka hned na začátku a ta méně důležitá později. Protože ta důležitá slova je potřeba používat teď i potom, aby se nám vryla do paměti. Některá slova nesmíme zapomínat, ale jiná méně důležitá ano, protože je v případě nouze řekneme jinak, jednodušeji.

Potřeboval jsem vysvětlení gramatiky takové, které nezatěžuje zdlouhavými poučkami, je praktické, jasné, jde k věci a maximálně vše ukazuje na podkladě češtiny, kde teprve člověk pochopí funkci anglické gramatiky.

Potřeboval jsem něco, co bude jasné a srozumitelné i na těch vyšších stupních pokročilosti. Aby se nedělo to, že někdo odpadne, protože už je toho moc (jako se to stalo i tehdy mě v kurzu italštiny).  

A nakonec, mělo by to být něco, kde se student nebude muset stydět před ostatními a to ne za pomocí nějakých motivačních řečí „nestyď se, chyby dělá každý“, ale prostě tak, že kurz si může dělat každý sám a nikdo další jej nemusí slyšet, když vyslovuje.

Tento on-line kurz v sobě spojuje prvky: jednoduchost (jasné vysvětlení gramatiky ve videu i v textu), přehlednost (vše v barevných tabulkách), zaměření na opravdu důležitá slovíčka, opakování a připomínání dříve probraných jevů. Vše je vysvětleno česky a veškeré věty, vazby a slova jsou vždy přeložené do češtiny.

Kurz, do kterého nemusíte chodit, ale který přijde za Vámi.

Protože existuje spousta lidí, kteří nebudou docházet do kurzu angličtiny, protože se a) stydí mluvit před ostatními nebo b) termíny jim nevyhovují časově, mám toto unikátní řešení.

V 45 lekcích kurzu Svobodné angličtiny Vás naučím anglicky. Projdu s Vámi angličtinu od A do Z. Naučím Vás úplné základy, výslovnost, potom první slova, jednoduché věty až nakonec budete schopni vyjádřit i složitější souvětí a domluvit se ve většině situací.

V každé lekci Vám na videu vysvětlím jeden jev anglické gramatiky

a naučím Vás, jak jej používat. Při vysvětlování používám jednoduché příklady, které si snadno zapamatujete a podle nich už budete potom umět tvořit jednoduché věty.